pátek 21. července 2017

CHEESE SAVORY - Recipe

Přeji vám všem krásný pátek!

Dnes jsem tuhle lahůdku připravovala teprve podruhé. Tenhle recept jsem našla nedávno na internetu, ale sama jsem si ho trochu upravila podle svého a jak si ho dál upravíte vy je jen na vás :-)
Všem moc chutnají a mému příteli chuťově připomínají pizzu...


Původně 
Sýrové jednohubky

1 ks vejce
300 ml bílého jogurtu
500-600 g hladké mouky
1 ks staršího pečiva
cca lžička a půl soli
200 g Eidamu, nebo jiného tvrdého sýru
200 g balkánského sýra
200 g šunky
cca lžíce a půl Oregana
koření na pizzu - podle chuti
chilli koření - podle chuti
4-5 lžic ostrého kečupu
mléko
olej na smažení

  1. Sýry nastrouháme na hrubém struhadle a šunku nakrájíme na drobno.
  2. Starší pečivo (rohlík) necháme nasáknout v mléce.
  3. Mouku, vejce, starší rohlík namočený v mléce, jogurt, sůl, oregano, pizza a chilli koření a kečup zpracujeme, přidáme nastrouhané sýry a nakrájenou šunku a znovu zpracujeme do hladkého těsta. Mléko a mouku přidávejte postupně podle hustoty těsta, nesmí být moc řídké, ale ani moc tuhé.
  4. Teď už máme těsto hotové a jdeme smažit. Já, jelikož jsem nemohla najít váleček na těsto, jsem si poradila jinak, než jak jsem četla v původním receptu - na pánev lžící klademe připravenou směs, kterou rozetřeme na placky, jako klasické bramboráky. 
  5. Skvělé jsou horké, ale i studené. 


Recept určitě zkuste a pak mi dejte do komentářů vědět, jak vám placky chutnaly :-)
Teď už vám s Morrískem popřejeme dobrou chuť!


S láskou ♥

čtvrtek 20. července 2017

Takko fashion


Nedávno jsem se byla podívat v Takku, kam normálně moc nechodím (jsou tam velký slevy, kdybyste to nevěděli!) a byla jsem tam hrozně dlouho, protože se mi tam děsně líbily kalhoty podobné těmhle, akorát celé černé, nó a taky hezčí a daleko dražší.
Byla jsem tam tak dlouho, protože jsem přemýšlela, jestli je mám vzít, jelikož mi byly trochu velké. Byla tam jedna jediná velikost, ty kalhoty tam byly úúúplně poslední.
Prodavačka byla moc milá a a ochotná, tak mi zkusila zavolat i do druhého Takka v Pardubicích, ale bohužel tam už je měly taky vyprodané.


Nakonec jsem je vzala. Měla jsem z nich radost, ale na druhou stranu, čím dýl jsem se na sebe v těch kalhotách dívala, tím víc mi bylo líto těch peněz. Samozřejmě, že ty jediný nebyly v žádný slevě :-)
Můj přítel ale nakonec rozhodl - jsou mi moc velký. A tak jsem je šla nakonec vyměnit za tyhle.

Co myslíte, můžu v nich chodit po městě? :-)

Venčení našeho chlupáče



Přidávám naše fotky z procházky kolem Labe.
Fotky jsou trochu starší (abyste nedostali šok, až si všimnete těch bund:-D).


Vzali jsme s sebou na procházku i Morríska, aby se taky podíval ven. 
Na vodítko si zvyknul hezky, jen mu chvilku trvalo, než se rozkoukal...

úterý 18. července 2017

Sama se sebou na cestě za sebou

Příroda je pramenem našeho života. Byla, je a vždy bude větší než my.. Je nádherné ponořit se do prostého pocitu bytí a pocítit hlubokou vděčnost za malé i velké dary života. 


Náš život je jako džbán. Aby se nám do něj vešlo vše, co je důležité, nesmíme ho zaplnit nepodstatnými věcmi.

pondělí 17. července 2017

MARINA ORLÍK

Víkendový výlet

Plavba lodí na přehradě Orlík 

14.7.-16.7.2017

V pátek, 14.7., jsem s mým přítelem a jeho rodinou zažila opět něco nového. 
Tentokrát jsme vyrazili do jižních Čech, konkrétně do obce Orlík nad Vltavou, kde jsme navštívili krásný zámek Orlík, vlastněný Schwarzenbergy, ale především jsme se skoro celý víkend plavili po překrásné Orlické přehradě. 

K mojí smůle se počasí na opalování zrovna moc nevyvedlo, ale to vůbec nevadí. Byl to skvělý zážitek, který jsme si všichni moc užili a teď už vám ukážu pár nejpovedenějších fotek...




čtvrtek 13. července 2017

ARMY Style

NOVÁ MÓDA

A já se vám prostě musím pochlubit, jakou mi přítel udělal radost těmihle legínami!
Původně jsme šli pro něco na běhání... Ty legíny jsem si tak zamilovala, že je mi líto v nich chodit běhat :P


Taky máte rádi ARMY Styl?

Práce u McDonald's

Je začátek prázdnin - období, na které se studenti těší asi nejvíce. A jaký je důvod, že se na letňáky tak těšíme?

Důvod je přece takový, že nemusíme každý den, brzy ráno, vstávat do školy. Pro změnu to vyměníme za to, že budeme vstávat na brigádu, která nás v mnoha případech baví asi tak, jako ta škola. 

Odpolední směny jsou pak ještě víc na nic, protože celý den přejde lusknutím prstu a vy skoro nic neuděláte - alespoň to je můj případ. 

Výsledek obrázku

  Den po dni a mé celkové dojmy...  


středa 12. července 2017

GONE GIRL

Zmizelá


Drama / Krimi / Mysteriozní / Thriller


Chtěla bych vás, kteří neví, o co jde, seznámit s tímto filmem - není to žádná velká novinka. Ale já jsem film viděla teprve nedávno s přítelem a moc mě zaujal, a protože jsem na internetu nenašla tolik recenzí, napadlo mě ji napsat.

Co se to s námi stalo?

neděle 9. července 2017

Loučení se ZŠ


ROZLOUČENÍ 2017

s 9. ročníkem


Začínají prázdniny a mě mrzí, že jsem to tu několik měsíců takhle zanedbávala.
Blog, psaní a kreslení je něco, co mi dělá opravdu radost...

a proto zase začínám ♥





Yesbořice fesťák

Best festival EVER

Yesbořice fest

...který jsme si ještě před prázdninami moc užili
..a přinesl mi mnoho nových zážitků Letadlo

Fotka uživatele Kamila Kotková.

Miluju tě lásko Rudé rty

čtvrtek 4. května 2017

Jak žijí dnešní lidé

S tímhle článkem už se s delšími pauzami dělám opravdu dlouho. K tomuhle tématu mě inspirovala moje češtinářka, která není jen skvělou učitelkou, ale taky skvělým člověkem...:) Ona mi pomohla uvědomit si hlavně ty maličkosti - a ani o tom neví.

Proč se většina lidí ozve jen v případě, že se jim něco nelíbí, ale nikdy nepoděkuje, když je všechno v pořádku? Proč lidi, kteří jsou blbci a na všem si najdou chybu dostávají na vše slevy a vstřícný lidi platí plný ceny? Kdy se z Křemílka a Muchomůrky, Rákosníčka, stal namalovanej chlapeček v plastovým světě s plastovým autíčkem? Kdy jsme přestali znát svý sousedy? Kdy jsme se zamračili a přestali se tolik smát? Jak se mohlo stát, že dětem zmizela fantazie a touha si hrát, poznávat svět a místo toho, aby stavěly bunkry v lese, staví pevnosti v Minecraftu? A jak se stalo to, že fantazie zmizela nám - všem lidem? 

Někdy se mi zdá, že my lidi hrozně blázníme... Jen se na to podívejte shora. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a ani se nemusíte dívat dlouho. Vidíte to taky? Všechno je to najednou tak uspěchaný.

Na tomhle světě nejsem dlouho, ale někdy mám pocit, že tu něco není v pořádku...a třeba to jsem právě já.


čtvrtek 23. března 2017

Přiznání holek

Jak si přejí vypadat ženy a jak bychom podle mužů měly vypadat? Vědí muži, o čem sníme a co se nám právě honí hlavou, když jsme duchem nepřítomné? Dnes jsem se zaměřila na to, jak se na různé věci, situace díváme my, holky, a jakým pohledem vidíme i samy sebe.
Dokonalý muž ani žena neexistují. Určitě nejsou všechny žensky, nebo chlapi stejní, to by nám ve finále mohlo být jedno, koho z nich si vybereme. Ale my ženský jsme občas prostě prdlý (ne že by chlapi nebyli!).
Každá z nás to určitě zná. Chcete se mu co nejvíc zalíbit, a tak se strojíte, češete, malujete, voníte... A co se stane? On si ani nevšimne. Chlapi si všímají většinou jen těch výraznějších změn (např. když máme větší zadek), takže pokud jste si právě nechala zkrátit konečky a nalakovala nehty, velké povšimnutí od něj asi nečekejte. Jedině, že by se mu nová barva vašich nehtů nelíbila, to by vám rozhodně řekl. Ale co by každá z nás ráda slyšela? Že jsme sexy a ty nové boty a účes nám sluší.
A tak se dál snažíme, abychom vypadaly co nejlépe, hubneme a když zhubneme 5 kg, 10 kg, musíme mu to nakonec stejně říct, protože je s námi pořád a má nás stále na očích, tak neměl čas si všimnout, že ten špek na našem břiše se změnil (na menší, víc sexy špek:-).
Na závěr, po tom celodenním snažení, se večer odlíčíme a připravíme ke spánku. Ráno se probouzíme s kruhama pod očima, nenamalovaný, rozcuchaný a celý pomačkaný. V tu chvíli se toho ale dočkáme. Slyšíme, že takhle jsme hrozně roztomilý a krásný. A když jdeme do města, tak se přeci nemusíme líčit, ani česat, protože takhle jsme úplně božský. Tohle všechno je moc hezký, ale my máme jiný názor. Jak by bylo jinak sakra možný, že my jsme takový přírodní krásky (no o tom žádná), ale pak se otáčejí právě za těma omalovánkama?! :-)
Potřebujeme slyšet hezký věci, nemusí to být každodenní milostný vyznání. Ať máme sebevědomí sebevyšší, potřebujeme vědět, že podle vás za něco stojíme, chlapi. Když tohle nebudete dělat, nejspíš nás pak vytočí i to, když řeknete o jiný že je pěkná. Ať už o nějaký, kterou znáte, nebo o herečce v televizi...
Očumuje jiný holky. Ale co oči nevidí, to srdce nebolí, že jo. Jestli neflirtuje s jinejma, prostě se s tim holky smiřte. Protože i kdybyste měla to nejštíhlejší břicho a nohy, krásný pevný zadeček a nejkrásnější oči široko daleko, on se stejně podívá.
On se podívá, ale když slýcháme ty hezké věci, jsme prostě klidnější. Jinak bysme si z toho vytrhaly vlasy. Vždyť my samy se navzájem pořad očumujem a srovnáváme...
Koukají na porno. Upřímně si myslím, že pokud to lidem v tomhle klape, tak vám to asi vadit nebude. A jestli vám to stejně vadí, podívejte se spolu. :-)
Nepamatuje si, kdy máte narozeniny? Tak mu to do tý hlavy prostě natlučeme, nebo něčím přiblížíme. No a když pořád neví, jednoduše si datum narození smažeme z Facebooku, on na ně zapomene (nezapomene, protože krucinál neví, kdy je máte), no a příště, až budeme čekat puget růží, bonbošku, lahev vína a někdo třeba nový auto, už asi bude vědět, minimálně si to někam zapíše. ;-)
To samý datum výročí.
Něco po nás chcete, ale vy sami to neděláte.
Chceme vědět všechno, ale něco bychom raději neslyšely. Vadí nám, když lžete, nebo nám něco neřeknete. Máme právo vědět všechno, ale všechno co řeknete, může být použito proti vám. :DD

úterý 14. března 2017

Moje přání

„Nevím, co mě baví, nic mě nebaví. Nevím, co chci v životě dělat.“
Článek pro ty, kteří taky nevědí. A nebo který už to zjistili a nevědí jak.

Jsem člověk, který si poslední dobou opravdu přeje a kterýmu se sny plní. I ty, který nechce. Jako naposled, když jsem si přála pěknej pevnej zadek (ano, opravdu jsem počítala s tím, že mi ho vesmírná energie vymodeluje mezitím co dojím čokoládu).

Stejně tak bych si přála vědět, co budu v životě dělat. Ono ani není tak důležitý vědět, co chci dělat v celým životě, protože stejně tak, jak se každým dnem vyvíjíme a rosteme nebo klesáme, mění se i naše priority, cíle, zájmy...

Často si představuju, jak už bydlím sama, nebo se svým přítelem. Ranní vstávání do práce a stejně tak společné žití, starost o domácnost, ale taky o výdaje. Vím, že to určitě není jednoduché, ale i když všichni říkají, že se nemám na co těšit a že mi můj věk závidí, já se stejně tak těším. Ne že bych jim nevěřila, jen si myslím, že oni už taky trochu zapomněli na to, jaké to bylo a jak se cítili když jim bylo 15. 

Proč to píšu? Protože na to se těším ze všeho nejvíc, až budu mít svůj život. Ale co chci vlastně dělat, co mě baví? Kreslím, občas něco napíšu, ale není nic, v čem bych hodně vynikala a co bych vůbec chtěla dělat celý život. Nějakou chvíli mě to láká jít dělat někam za bar nebo do kavárny, ale co jednou bude dál? 

Chtěla bych se i podívat někam do světa, někam kde je teplo, ale co tam?
Nejradši ze všeho bych si zařídila svůj kosmetický salon a prostě takový módní koutek, kam by si za mnou lidé chodili pro rady. Udělala bych si  kurz a dala se do toho... a nebo spíš kavárnu?
Mám spoustu nápadů, ale nevím, jak s nimi naložit, ještě k tomu, když zatím nemůžu dělat nic - a tím se dostáváme zpátky k začátku :)
Většina mých myšlenek směřuje právě tímhle směrem. Co se mnou jednou bude, protože bych chtěla, aby na mě rodiče i přítel, kterého mám trochu i za příklad a vzor, byli pyšní a abych za něco opravdu stala a věděla to o sobě. Něco dokázat. Něco, co stojí úsilí.

Moje prozatímní podnikatelské záměry:
  • Od 13ti let jsem začala nakupovat levné oblečení, a tak jsem nafotila různé věci ze sekáče a ty, které už mě nebaví a prodávala jsem je na VotočVohozu. S ucházejícm ziskem :-D
  • Ve 14ti jsem vložila veškeré úsilí do sehnání svojí první brigády - no nakonec se mi povedlo a roznášela jsem letáky pro novou pizzerku. Když se mě ptali, jestli těch 12 000 letáku rovnou vezmu, abych to zvládla, řekla jsem jasněěě. No po pár minutách, co jsem to táhla na autobusovou zastávku ve dvou igelitkách mi to došlo a myslela jsem, že to bude moje smrt. Podruhé už jsem věděla do čeho jdu, ale bohužel me brzy nepotřeboval (celkem 24 000 letáků)
  • Asi tak před mýma patnáctinama jsem se zase hodně vrhla do kreslení a lidem se to většinou i líbilo, a tak jsem prodávala svoje výkresy a portréty na přání a kreslila a kreslila a potom najednou nikdo nic nechtěl.
A tak moje snažení něco kreslit trochu kleslo :)

Ale víte, co me dostane vždycky nejvíc? Když v prodejně oznámim, že mi je 15 let a oni po mě chtějí životopis. Potom řeknu, že jsem v 9.tride a mám smůlu úplně:-D

Občas jsem se přistihla, jak si hraju na hroznýho dospěláka, ale to je asi normální. Podstatný je, že už si to alespoň uvědomuju :-D

A co vy a vaše „podnikání“? Snad se mi jednou bude dařit víc a doufám, že se za pár let u tohohle článku zasměju, protože to trochu vypadá, jako bych si žila v nějaký pohádce :-D 

neděle 1. ledna 2017

Věřím v zázraky

A život je jedním z nich. 
Svět je ale plnej bláznů, někteří si života neváží, nebo ho dost neprožívají...


Svět je neutrální místo, ktrerému my lidé přidělujeme nálepky. Než se rozhodneme pomáhat světu, měli bychom začít u sebe, ať jsme zase jen úplně obyčejný lidi bez těch nálepek...

Nový rok 2017


Život je jako bludiště. 
Celý život hledáme cestu, ale nikdy nevíme, jestli se vydáváme tou správnou 
a taky kolik času nám zbývá na to, abychom tu svoji, která nás zavede k našemu cíli našli.

pondělí 7. listopadu 2016

Honba za pokladem OA Chrudim

Jak určitě víte, už jsem přemýšlela kam po základce, když z pardubické obchodky třeba sejde. 
3.10. jsme se s holkama a učitelkou jely podívat na Obchodní akademii v Chrudimi.


Z celé ZŠ jsme jely jen my 4 jako 1 tým (holky na fotce spí vedle mě:D).

Na škole se mi líbilo, cesta do Chrudimi nebyla dlouhá a všichni tam byli moc milí. Samozřejmě jsme se neumístily, ale užily jsme si to. Soutěže se zúčastnilo 17 týmů. Vítězem se stalo družstvo ZŠ Chrast I, následovalo družstvo ZŠ Opatovice nad Labem III a na třetím místě ZŠ Opatovice nad Labem I.

Blogerka roku 2016

....mamka mě nominovala do letošního ročníku Blogerky roku 




Semifinálové hlasování probíhá do dnešního dne a onen slavný galavečer, kterého se zúčastní 10 blogerek z každé kategorie (celkem 60 blogerek) s největším počtem hlasů proběhne 23.11.2016 v Hudebním divadle v Karlíně. Popravdě ani nedoufám v to, že bych se mezi finalistky dostala už proto, kolik blogerek je v kategorii LIFE....



středa 19. října 2016

Hříchy normálního chlapa :)



  • Musí očumovat holky, protože všechny jste prostě krásný a on jen srovnává.Musí očumovat především prsa a zadek, protože křivky jsou jako magnet a vypadají jako kopačák.
  • Musí být tak trochu čuně, protože jedině tak vedle něj nádherně vyniknete.
  • Musí se občas chovat jako debil, protože přesně to se vám líbilo, když jste spolu randili, tak má dojem, že by to mohlo fungovat pořád.
  • Musí se chovat jako hrdina, protože má pocit, že by vás přesně to mohlo zaujmout.
  • Musí občas jen předstírat, že vás poslouchá, protože jinak by mu praskla hlava.
  • Musí koukat pravidelně na porno, protože jinak by mu prasklo to druhý.
  • Musí drobit, protože si toho hergot ani nevšiml, že ta věc drobí. A navíc si myslel, že to zamete nohou pod gauč.
  • Musí lhát, protože některé věci vám prostě nevysvětlí a vy je stejně nechcete slyšet.
  • Musí mlčet, i když vy se chcete bavit, protože má prostě na den méně slov, a tak s nimi šetří na opravdu důležité věci.
  • Musí být někdy krutý, protože jinak byste klidně vyrazila na pracovní pohovor v šatech, u kterých to vypadá, že jste si nevzala kalhoty.
  • Musí trpět na rýmu, protože vám chce dát možnost, abyste o něj mohla pečovat.
  • Musí zapomínat, protože polovinu mentální kapacity mu zabírá sex a další čtvrtinu myšlenky, jak se k němu dostat. V takový hlavě není na nějaká data, výročí a to, že nepijete ovocný čaj, prostě místo.
  • Musí kibicovat v autě, protože to je krucinál jedno z mála míst, kde se ještě cejtí jako chlap.
  • Musí jíst jako dobytek, protože mu od vás chutná, a jen to takhle dává najevo.
  • Musí být sem tam pochválenej, protože je neuvěřitelně ješitnej a trocha toho podrbání mu udělá jen dobře.
  • Musí být občas sám, protože když si od vás odpočine, bude vás zase milovat.
  • Musí kecat, protože se s vámi kámošům chce pochlubit, takže občas nějakou historku nafoukne.
  • Musí mít pravdu, protože přiznat chybu je jako přiznat si porážku (viz níže).
  • Musí vyhrávat, protože pro něj není nic horšího než stáhnout ocas a kapitulovat. A je fuk, jestli to je na hřišti, nebo v posteli.
  • Musí se vracet později, než slíbí, protože jinak by nebyl chlap, ale podpantoflák, který by vás přestal bavit.
  • Musí si hrát, protože je v jádru malej kluk.
  • Musí být tak trochu buran, protože to k pivu a Spartě tak nějak patří.
  • Musí předstírat, že něco umí i když neumí, protože vy byste mnohem raději chlapa, co umí, než toho, co neumí.
  • Musí chrápat, protože je spokojenej a spí se mu vedle vás dobře.   Tečka. :D

čtvrtek 13. října 2016

Semifinále Tvář Scarlett

Co děláte, když se potřebujete přinutit k článku? Přinucení v tom smyslu, že váš blog celý měsíc zeje prázdnotou a vy se potřebujete dostat do těch kolejí pravidelného psaní článků...
Stále přesedlávám z nálady "Mám co psát, ale nechce se mi" a "Strašně bych chtěla psát, ale nelíbí nebo se mi nechce rozebírat ani jedno z 10 témat, co chci zpracovat.
Dneska se k blogu ale opět vracím s prvním tématem, které je pro mě momentálně nejjednodušší na zpracování (nejjednodušší ve smyslu, který bych raději ani nerozebírala:)).

Semifinále soutěže Tvář Scarlett 2017

Nevím, jestli to byla dobrá zkušenost, ale vlastně co by ne. Každá zkušenost je něčím dobrá, ať už je to špatné, nebo pozitivní. 
Do finále, které se bude konat v dubnu jsem zprvu nepostoupila, ale druhý den mi z agentury přišel email o postupu do finále jako náhradnice, což znamená, že bych podstoupila úplně to samé, co finalistky - finálový večer, promenádu v plavkách, volnou disciplínu, ale navíc všechny placené kurzy, seminářa a focení od října až do dubna. 
To jsem ale odmítla. Je pravda, že začít se nějak musí a takovou příležitost třeba už nikdy nemusím dostat, ale myslím si, že ta jejich agentura zase tak kvalitní není a to placení všech těch kurzů by mi v ničem nepomohlo. Navíc jsem na semifinále dorazila úplně sama a nemohla nic podepisovat. Nebo mohla, ale podpis by nebyl platný..

Tak tady jsou finalistky letošního roku Tvář Scarlett na společenském večeru v Pardubicích.


Soutěž byla od 15ti let a konala se dva dny po mých narozeninách... Nebyla věkově, výškově, ani váhově nijak omezena.
 Rozhodně nelituju, že jsem tam šla. Mám novou zkušenost, zkusila jsem si, jaké to je stát před porotou a muset se představit nejlépe tak, abych je něčím zaujala, což mi zrovna nejlépe nešlo (byla jsem nervózní, takže jsem zapomněla to nejdůležitější, co jsem chtěla říct a hlavně jsem tam neměla žádnou podporu), a taky jaké to je chodit na 10ti centimetrových jehlách po kluzké podlaze, když jste právě vy na řadě a všechna pozornost míří jenom k vám :D 

Měli na mě otázku: "Když jste takhle mlaďounká, máte nějaký životní sen?"

Bohužel, v tu chvíli mě toho napadalo moc, ale nic pořádného. Nejspíš bych řekla nějakou chujovinu, tak jsem si to nechala pro sebe. Teď bych nejspíš řekla dotáhnout to někam s blogem, jenže jsem neřekla ani to, že jsem blogerka :D

Každopádně je pro mě super už jen to, že jsem tam šla a bez doprovodu.

PS: Kdyby jste tu našli nějaký chyby, tak se omlouvám, nekontroluji to tolik a snažím se psát zpaměti.

A chci se zároveň omluvit, že jsem nevyhlásila vítězku Giveaway, které se účastnila jedna soutěžící :D Jelikož byla jen jedna účastnice a kvůli dalším věcem jsem na to vůbec nějak nemyslela. Křídy samozřejmě odešlu! :) 


středa 31. srpna 2016

Na měsíc VEGANKOU

Plant based


Dneska jsem tak přemýšlela, že bych se vrátila k vegetariánství, a tak mě napadlo, jaké by asi bylo vzdát se všech živočišných produktů - stát se veganem, nebo dokonce RAW veganem. 

Upřímně tohle si moc představit nedokážu. Žádné sýry, vejce, jogurty, nikdy žádná obyčejná čokoláda apod., ale hlavně to znamená kávu bez mléka!

A proto jsem dostala prostě úžasný nápad!

- ZKUSIT SI VEGANSTVÍ NA CELÝ MĚSÍC

Je úplně možný, že to třeba už po týdnu vzdám. Možná, že už dneska, ale rozhodně nehodlám podvádět tím způsobem, že bych si doma vesele jedla salámky, sýry a popíjela dobrý kafíčko, protože na blogu to přece nikdo nepozná! Prostě se uvidí, jak to vydržím a kdo ví, třeba u toho už zůstanu (to spíš ne...) :-) Vlastně teď tak přemýšlím, co mě to vůbec zase napadlo, ale třeba po tom měsíci alespoň něco shodím :D Ta káva pro mě bude asi největší problém, tak do ní zkusím sójové mléko, nebo kokosové, to mi moc chutná a dám vědět, jaký to bylo, jestli se to dalo, nebo ne. :)

Myslím, že už jste o veganství určitě všichni alespoň slyšeli, ale kdyby náhodou tady byl někdo, kdo kdo o tom nemá ani ponětí, tak vás s tímhle životním stylem ráda seznámím.